Vědci z amerického Rensselaer Polytechnic Institute v Troy sestrojili nanokompozitní folii, která může sloužit jako elektroda jak v elektrochemických článích (bateriích) tak v superkapacitorech (kondenzátorech s velikou kapacitou). Tvoří ji v celulóze zalitá jediná vrstva rovnoběžně uspořádané uhlíkových nanotrubic.Ty získali nejprve standardní kondenzací v uhlíkových par na křemíkovém podkladu. Pak je zalili celulózou rozpuštěnou v iontové kapalině 1-butyl,3-methylimidazolium chloridu. Po ochlazení vznikl film, z něhož ethanolem vyextrahovali nadbytečnou iontovou kapalinu. Zbytky rozpouštědla odpařili ve vakuu a vzniklý film prostě z podložky sloupli, protože je velmi tenký a ohebný. Přiložíme-li dvě vrstvy takto připravené folie k sobě, získáme superkapacitor. Jedna vrstva spolu s tenkou lithiovou elektroda vytvoří elektrochemický článek. Lze tak vyrábět zdroje proudu, které mají mechanické vlastnosti připomínající list papíru. Strukturu uhlíkových nanotrubic vidíme na obrázku (obr. Institute of Physics).
Nejstarší prales a jiné nálezy
Nejstarší fosilizovaný tropický prales se podařilo nalézt v dole v americkém státě Illinois. Tvoří tam vršek uhelné sloje, takže je přístupný od spodu, z vytěžených prostor. Fosilie tvoří velmi bohatou směs o neuvěřitelné ploše 10 x 10 km. Vyrostly před 300 miliony let, v karbonském období.
Další nález není sice tak starý, zajímavý je však dost. V lignitovém dole Bukabrany na severu Maďarska poblíž Miskolce se podařilo vykopat z vrstvy písku šestnáct cypřišů. Délka jejich kmenů se pohybuje okolo 5 m. Jde o mimořádně zachovalé exempláře, které ani nepodlehli fosilizaci, což umožní při jejich důkladném zkoumání získat řadu jinak nedostupných informací. Maďarská vláda počítá, že na jejich konzervaci a průzkum sežene milionů dolarů. Stromy byly součástí lužního lesa, který ve třetihorách před osmi miliony let rostl v bažinách okolo jezera, jež pokrývalo podstatné části dnešního Maďarska.
18.4.2016: 380 milionů let staré zbytky fosilizovaného tropického pralesa odhalili pod vrstvou ledu na Špicberkách Christopher M. Berry z Cardiff University a John E.A. Marshall z University of Southampton, konkrétně v lokalitě Planteklofta v údolí Munindalen na ostrově Západní Špicberk (Spitsbergen). Jde o cenný nález z období svrchního devonu, kdy vznikaly první lesy. Rostly tam velmi hustě plavuně Protolepidodendropsis pulchra s kmeny vzdálenými jenom 15 až 20 cm od sebe. Na obrázku vidíme, jak zhruba tento prales vypadal (obr. Cardiff University)
Palivový článek na celulózu
Palivové články, které vyrábějí elektřinu pomocí bakterií, známe již delší dobu. Nutno podotknout, že zatím nevykročily z výzkumných laboratoří. Fungují tak, že anaerobní bakterie předávají anodě elektrony, které uvolnily při rozkladu organických látek, jež jim slouží za potravu. My a všechny ostatní aerobní organismy tyto elektrony vážeme na vdechovaný kyslík. Palivové články doposud fungují jen s mikroby, kteří zpracovávají jednoduché organické látky, jako třeba kyselinu octovou nebo ethanol. Avšak nejrozšířenější organickou sloučeninu na zemi je celulóza, polysacharid, který umí trávit jen některé bakterie (a s jejich pomocí krávy). Tým Johna M.Regana z Penn State University namnožil v anodovém prostoru palivového článku směs bakterií. Jednak použili Clostridium cellulolyticum, která získává energii rozkladem celulózy na vodík, ethanol a kyselinu octovou. Ty pak metabolizuje Geobacter sulfurreducens a vyrábí tak elektrický proud. Sestrojili tedy palivový článek, který vyrábí elektřinu z celulózy. I když jde bezpochyby o zajímavý nápad, v centru pozornosti jsou nyní vodíkové palivové články a v nejbližší době se to sotva změní. Strukturu molekuly nejrozšířenějšího biologického polymeru celulózy vidíme na obrázku.