Bílá kniha o geneticky modifikovaných plodinách
Ve světě se již 14 let rozvíjí moderní zemědělství založené na pokroku molekulární biologie a genetiky. Využívá metodu transgenoze, která - poprvé v historii lidstva – vylučuje ze šlechtění náhodu. Metoda spočívá v přenosu přesně vybraných přirozených genů mezi organismy, jež se nekříží. Klasickým příkladem je přenos genů nazývaných Cry z běžné půdní bakterie Bacillus thuringiensis do brambor, kukuřice, bavlny a jiných plodin. Takto „geneticky modifikované“ (GM) plodiny využijí vnesený gen pro produkci Cry proteinu, který velmi specificky hubí určité druhy hmyzu. Komerční GM plodiny vytvářejí Cry protein(y), které je spolehlivě chrání před klíčovými škůdci. Na rozdíl od postřiku insekticidů nejsou ohroženy užitečné druhy hmyzu. Pro svou neškodnost pro jiné organismy se suspenze spor B. thuringiensis často používají v ekologickém zemědělství. Zemědělci pěstující GM plodiny ušetří prostředky za nákup insekticidů a omezí výjezdy techniky. Současně mají vyšší příjmy, protože potření klíčových škůdců se promítne do vyšších výnosů. Podobné výhody přináší zemědělcům pěstování GM plodin, které tolerují určité systémové herbicidy. Usnadňují odstranění plevelů s menší ekologickou zátěží. Může se také omezit orba.
GM plodiny se v minulém roce ve světě pěstovaly na 125 milionech hektarů, zejména ve státech s vysokou zemědělskou produkcí (USA, Kanada, Brazílie, Argentina, Austrálie, Čína a další). Za celosvětovým trendem výrazně zaostává využití GM plodin v Evropě a s tím spojené snížení konkurenceschopnosti evropského zemědělství na světovém trhu. Pro komerční využití je v EU povolena jen GM kukuřice chráněná Cry toxinem proti zavíječi kukuřičnému a obdobným škůdcům. Ta se pěstuje na Pyrenejském poloostrově a v několika málo jiných státech. EU navrhla pravidla tzv. koexistence, která dávají rolníkům svobodu volby mezi použitím GM plodin a běžnou nebo ekologickou agrotechnikou. Bohužel, některé členské státy (např. Rakousko, Maďarsko, Francie, Německo a další) odmítají jakékoliv GM plodiny. Tento postoj je do značné míry důsledkem regulačních pravidel, jež řadí transgenní plodiny na úroveň prudkých jedů, výbušnin a drog a velmi znesnadňují jejich využití. Takové pojetí regulace upevňuje ve veřejnosti i politické reprezentaci některých států různé pověry a vyvolává obavy.
Zemědělci, kteří získali s GM zkušenosti, jejich pěstování rozšiřují. Ve světovém měřítku lze předpokládat více než 5% meziroční nárůst a odhad pro EU počítá pro rok 2009 s více než 100 000 ha – v ČR bude zřejmě překonána rozloha 8380 ha, která byla GM kukuřicí oseta v roce 2008.
Zkušenosti zemědělců, ekonomické tlaky a jednoznačný postoj odborné veřejnosti vedly Evropskou komisi k zahájení aktualizace regulačních pravidel. Rada ministrů vyzvala vědeckou komunitu, aby se zúčastnila debaty o této problematice. ČR má ve výzkumu i využití GM plodin dlouholeté zkušenosti a čeští vědci se účastní činnosti mezinárodních orgánů v této oblasti. Považovali proto za svou povinnost, zejména v době českého předsednictví EU, poskytnout politikům přehled o stavu současných znalostí. Činí tak formou Bílé knihy, která upozorňuje na nesrovnalosti mezi zjištěnými skutečnostmi a zastaralými regulačními pravidly. Prezentují anotace svých některých studií a upozorňují na zahraniční přehledy této problematiky. V závěru formulují několik bodů, jež jsou pro vytváření nových pravidel zvláště důležité:
1. Politická rozhodnutí o GM plodinách by neměla být v rozporu s vědeckým poznáním a praktickými zkušenostmi.
2. Metody šlechtění by měly být posuzovány podle výsledku, nikoliv škatulkovány na genetické modifikace a ostatní.
3. Princip předběžné opatrnosti by měl být nahrazen důkladným a spolehlivým hodnocením rizik a přínosů každé zemědělské technologie.
4. Při hodnocení rizik je třeba brát v úvahu i přínosy a srovnávat alternativní technologie, tedy např. GM plodiny odolné vůči hmyzu versus standardní plodiny ošetřené insekticidy versus plodiny pěstované metodami ekologického zemědělství.
5. Ekonomická hodnocení musí být rovněž založena na srovnání obdobných technologií. Pokud mohou jednotlivé členské státy zakázat technologii, která je v EU povolená, mělo by jim být umožněno i použití technologií, které v EU jako celku povoleny nejsou (za předpokladu, že neomezí rozhodování ostatních států EU).
Pavel 12.6.2009: Nemyslíte, že pokud by příroda potřebovala takto upravené plodiny, že už by je dávno neměla? Ne páni "vetci" - nepotřebuje je! To jen vy stále máte potřebu vylepšovat dokonalé. Prosím věnujte se raději tomu, jak napravit nedozírné škody, které jste za posledních padesát let napáchali vaším "výzkumem". Budete to napravovat nejméně 3x tak dlouho. Nechte přírodě její přirozené mechanismy. Je to dokonalý "stroj". Nemůžete nic vylepšit. Vše jen zhoršujete!!!
akademon.cz 14.6.2009: Možná byste mohl konkrétně zmínit jaké škody napáchaly genové manipulace? Takto Váš příspěvek vypovídá v prvé řadě o Vás a k problematice geneticky modifikovaných organismů neříká prakticky nic.
Zephir 16.6.2009: Rizika GMO jsou několikerý. Především mícháním genů z různejch organismů do jedinýho se přetěžujou imunitní systémy, zvyklý rozlišovat kombinace různejch proteinů toxickejch baktérií od kukuřice - najednou je mají pomíchaný v jediným organismu: na to doplácejí alergickými reakcemi živočichové, co se živí pylem, jako včely, netopýři i ptáctvo. Geny, který jsou uměle zabudovaný v GMO jsou labilní, nefixovaný evolučníma generacema a snadno podléhaj horizontálnímu přenosu genů na svý okolí. Plevel získávaj odolnost vůči herbicidům a látky, kterýma huběj hmyz a narušujou tak rovnováhu ekosystémů. Pokud by si měla Akademie přivydělávat na pokusech firmy jako je Monsanto, opravdu by bylo lepší ji zrušit.
Prof.Jaroslav Drobník 17.6.2009: Vzhledem k tomu, že podobné nejistoty mohou trápit i jiné, poněkud podrobnější:
1. míchání genů různých organismů: nerozšířenější plodina s namíchanými geny organismů, které se přirozeně nekříží, je tritikále, uměle vytvořená obilnina smícháním tisíců genů žita a pšenice. Pěstuje se na statisících ha a nikomu nevadí. V GMO se jeden až tři geny přidávají k 20 až 50 tisícům původních.
2. imunologické problémy: zcela nové bílkoviny jak pro přírodu, tak pro nás jako strávníky, vznikají mutacemi. Jednak přirozeně – každá nová odrůda musí mít alespoň jednu dědičnou novou vlastnost, jinak se nemůže registrovat – a nejvíce jich vzniká po ozáření. Radiačních mutant je v současné době v praxi přes 2000. Přenosem genů, tedy transgenosí, čili při tvorbě GMO, se přenášejí přirozené geny, vzniklé evolucí a většinou jsou běžnou součástí naší potravy. Zephir zřejmě nezná vyhlášku min. zdravotnictví, která povoluje až sto milionů bakterií tvořících kolonie (těch ostatních je víc) v gramu naší potravy. Bakterie má několik tisíc genů. Jde vesměs o bakterií z ornice. Právě z těch je navíc bílkovina v GM kukuřici a sóje. Tedy nic nového pro náš žaludek ani imunitu.
3.živočichové živící se pylem: pokusy ukázaly, že včelám pyl GM kukuřice nevadí (i kdyby ho v nouzi sbíraly, což běžně nečiní), naopak, pokud je dílo napadeno galerií (mol voskový) pyl ji zlikviduje. O netopýrech živících se pylem mi v našich končinách není nic známo, stejně jako o pyložravých ptácích.
4.horizontální přenos genů: výše uvedené půdní bakterie v pěti až patnácti procentech nesou geny zajišťující necitlivost na antibiotika. Snadno se přenášejí na jiné – třeba pathogenní – bakterie. Naproti tomu takové geny v rostlině se na bakterie nepřenášejí vůbec nebo jen velmi nesnadno. Nově přenesené geny v GM rostlině se mohou šířit pylem nebo vegetativními rozmnožovacími orgány. Přenos pylem je možný jen při křížení. Kukuřice se u nás s volně rostoucími rostlinami nekříží. Biotechnologie má dnes možnost (gene deletor) odstranit nové geny z pylu.
5.rezistence k herbicidům: u nás jsou některé plevely rezistentní (např. rdesno) až k pěti herbicidům. Ovšem nezávisle na GMO. Je to následkem nadměrného užíváni, které nemá spojení s GMO.
6.rovnováha ekosystémů: tu narušili naši předkové, když z Mexika dovezli rostlinu Zea mais, a začali ji pěstovat pod jménem kukuřice. Podobně dovezli peruánskou rostlinu a to přes Branibory, nazvali ji brambor a široce pěstovali. Pěstování kukuřice se velice rozšířilo a specializovala se na ni do té doby nevýznamná můrka Ostrinia nubilalis, proto je pokřtěná zavíječ kukuřičný. Zavlékla se i na americký kontinent, kde kvůli velkým škodám jí říkají „evropský kukuřičný vrták“. Vědci vyzbrojili onu mexickou cizinku bílkovinou, která housence zavíječe zničí střevo, pokud se kukuřicí živí. Jiná je možnost stříkat chemickým pesticidem, ničící další hmyz, který si na kukuřici byť jen sedne. Takový postupy zřejmě Zephir podporuje.
7.poslední věta: Zephir zřejmě nostalgicky lituje, že pryč je doba, kdy soudruzi bojujíce proti americkým válečným štváčům označovali vědce vycházející z amerických pramenů za „lokaje kapitalistů“, v mírných případech je napomínali z „poklonkování Západu“.
Zephir 18.6.2009: 1. míchání genů velmi příbuzných rostlin pšenice a žita mi nevadí, problém je v míchání genů biologicky velmi vzdálenejch organismů, proti jejichž bílkovinám jsme po miliony let byli zvyklí vytvářet imunoglobuliny a ted si je přidáváme do jídla.
2. Na poměru genů nezáleží, záleží na poměru bílkovin, kterýma se exprimujou. I kdyby jen jedinej gen ze sta tisíc v kukuřici vytvářel botulin, bude jedovatá.
3. včelám pyl nevadí, ale může je sensibilizovat vůči jinejm bílkovinám, který jim za normálních okolností taky nevaděj, ale v okamžiku, kdy si na ně vypěstujou atopii jim otečou sosáky, přemůžou je škůdci, nebo prostě nastydnou a umřou. Zřejmě nevíte, jak složitě a kříženě se vyvíjejí alergie a jak synergicky působěj když je organismus vystavenej stresu. Ze senný rýmy nebo střevní kolikou se v létě vykřešete, ale kdybyste s ní měl přezimovat v úlu, zabije vás to.
4. Nemluvím o přenášení genů z rostlin na baktérie, ale na jiný rostliny. Přenos pylem je možnej i bez křížení, např. při přenosů genů z GMO bavlníku na laskavec k žádnýmu křížení dojít nemohlo. http://www.stuz.cz/view.php?cisloclanku=2006070006
5.Vznik rezistence indukovaný GMO byl již prokázán, viz odkaz výše.
6. Podporuju postupy s lokalizovaným dopadem na životní prostředí, vyvíjet rostliny odolný proti herbicidům a zabíjející hmyz se nám může pěkně vymstít v okamžiku, kdy jejich geny začnou utíkat do životního prostředí. V případě použití chemikálie je učinek lokalizovanej, protože jedy se v přírodě samy nevytvoří. Nemluvě o tom, že bych se nerad živil toxiny z baktérií úzce příbuznejch anthraxu - neni divu, že z nich musí bejt náš imunitní aparát divokej.
7.Zephirovi vadí, že se stále vyskytujou mičurinci, co věří že poručej větru dešti a naroubujou na jabko třešen bez ohledy na dopady na životní prostředí - když už ste zabrousil k těm socialistickejm příměrům.
Prof.Jaroslav Drobník 17.6.2009: 1. Nevím o žádné GMO, která by měla gen "proti kterým jsme po miliony let byli zvyklí vytvářet imunoglobuliny." Znovu upozorňuji, že bílkovin agrobakterie, ze kterého je gen v RR sóje,
sníme denně stamiliony a lidé ho konzumují tak dlouho, co existují. Totéž platí o Bac. thuringiensis, případě o streptomycetách, ze kterých je gen pro rezistenci ke glufosinátu. Kdo by vytvářel imunoglobulíny proti těmto běžným bakteriím, dlouho by nepřežil.
2. Žádný gen v kukuřici botulin netvoří - viz výše.
3. Nejsem včelař, připomínku je vhodné poslat do VÝZKUMNÉHO VČELAŘSKÉHO. E-mailová adresa: beedol@beedol.cz. Nicméně se mi zdá velmi podivná, nic takového jsem dosud neslyšel ani při diskusích o Collapse Colony Disorder
(CCD), a že se o tom hodně napsalo.
4. Je pochopitelné, že ošetřuje-li se stejná plocha opakovaně jedním
herbicidem, vyselektují se rezistenti. To je známo u všech herbicidů. Ovšem,
že by šlo o přenos genů pylem z bavlníku na laskavec, je nesmysl. Uvedené citace jsou většinou populární a agitační zprávy.
5. Nic v citaci nedokazuje, že jde o vliv GMO. Jde o vliv agrotechniky,
používající opakovaně stejný herbicid.
6. Jak výše uvedeno geny, které zabíjejí hmyz nebo způsobují necitlivost na
herbicid člověk ani nevymyslel ani nesyntetizoval (na rozdíl od herbicidů a
insekticidů), ale vzal je z přírody, kde běžně existují v obrovských
kvantech.