Stejně jako v Česku, i v řadě dalších zemí Evropské unie si vědci stěžují na nedostatečnou podporu vědy a výzkumu a mluvčí Evropské komise pro výzkum a vývoj Fabio Fabbi to vyjádřil tak, že výzkumné úsilí je roztroušeno po celé Evropě, bez koordinace a jednoty, což vede k plýtvání finančními zdroji. Zřejmě ho ke kritice vedla i skutečnost, že z letošních nobelovských laureátů za vědu je šest Američanů a dva Izraelci, ale žádný Evropan. Další vedoucí osobnosti, jako generální sekretář Euroscience Raymond Seltz, se s ním shodují a dokonce považují různé národní výzkumné programy za vězení pro badatele. Že tu nejde o nedostatek mozků, dokumentruje Seltz i tím, že v matematice, která potřebuje jen zlomek financí proti fyzice, chemii a biologii, je Evropa stále na vedoucím místě ve světě. Kritika se vede proti vládám v Evropě, které slibují světlou budoucnost vědě a technice, ale jakmile ji slíbí, sníží příslušný rozpočet. Kromě toho se v Evropě na vědeckém výzkumu podílí soukromý sektor mnohem méně než v USA (a což teprve u nás!). Rüdiger Hesse, šéf bruselské odbočky Společnosti Maxe Plancka, dokonce říká, že by se Evropa mohla snadno propadnout až za „tygry“ východní Asie, včetně Indie, která vkládá v poslední době do vědy a rozvoje ohromné finanční prostředky. Převládají názory, že by se měla vytvořit Evropská rada pro výzkum, která by byla nezávislou organizací a která by podporovala vědu vpravdě na mezinárodní úrovni ve většině Evropy (jen aby nezahynula na přemíru byrokracie, která se v těchto institucích obvykle vytvoří!).