Skutečně třídimenzionální filmy, kde se promítané obrazy jeví součástí téže místnosti, kde se nachází divák, vyžadují řadu nových technologií : jednak projekční systém, který umístí řadu barevných teček, do kterých je zakódován třírozměrný obraz, do správného místa v prostoru a čase, ale hlavně kameru, která umožní třídimenzionální obraz zachytit a zakódovat. Problémem třídimenzionálního obrazu, ve srovnání se zavedenými dvourozměrnými technologiemi, je zjevně měření třetí dimenze, tj, hloubky. Obvykle se používá více kamer (někdy až devíti) jejichž záznamy se potom počítačově kombinují. Výzkumníci z University of Kentucky objevili relativně levnou metodu, jak hloubku obrazu zachytit jedinou kamerou. Jejich kamera, kromě běžného záznamu, také vysílá na snímaný objekt vzorek tří světelných paprsků a podle jejich odrazu rekonstruuje hloubkovou komponentu. Celý prototyp kamery je přitom sestaven z běžných součástek, které nestojí více než 4000 USD, při masové produkci odhadují autoři výrobní náklady na 1000 dolarů kus. A to je skutečně lidová cena. Využití tohoto systému by nejen otevřelo nové možnosti pro filmový průmysl, ale výrazně by zlevnilo i systémy počítačové identifikace. Očekává se, že praktické využití této kamery bude možné od dvou let.