Citlivost současných analytických přístrojů je tak vysoká, že nám přináší detaily i o dění na exoplanetách, vzdálených tělesech obíhající hvězdy mimo naší Sluneční soustavu. Byť jsou zpravidla podstatně větší než naše Země, z vesmírné hlediska jde o malé objekty, navíc přezářené zářením své mateřské hvězdy. D.J.Armostrong se svými kolegy z týmu N. Fereshteho Sanieeho z University of Warwick ze světla odraženého a emitovaného během roku planetou HAT-P-7 b usuzují na složení její atmosféry. Z našeho pohledu je poněkud zvláštní - oblaka tam netvoří kapičky vody, ale krystalky oxidu hlinitého Al2O3 a oxidu titaničito-vápenatého CaTiO3. HAT-P-7 b je extrémně horká planeta, jejíž průměru činí 1,4 násobek průměru našeho Jupitera. Kolem své hvězdy HAT-P-7 obíhá mnohem blíž. Její rok uběhne během 2,2 našeho pozemského dne. Povrchové teploty dosahují až 2.860 K, takže mraky tam mohou vznikat opravdu pouze ze sloučenin, které tuhnou a vypařují se při podstatně vyšších teplotách než voda. Teplota tání oxidu hlinitého se pohybuje v závislosti na krystalové struktuře mezi 2.300 - 2.350 K, teplota varu činí 3.253 K. Oxid titaničito- vápenatý taje při 2.248 K a vypařuje se při 3.270 K. Hvězda HAT-P-7 leží v souhvězdí labutě ve vzdálenosti 1.044 světelných let. Planetární spektra naměřily družice Kepler ve viditelné oblasti a Spitzerův vesmírný dalekohled v infračervené. Před startem roku 2003 ho vidíme na snímku NASA (via Wikimedia Commons.
