Prakticky každý lék, jakkoli oblíbený a blahodárný, může mít vedlejší účinky. Jen málokdy jsou léky skutečnými "magickými kulkami", neomylně se strefujícími do skutečné příčiny nemoci, ať už je to infekce, zánět, degenerace nebo cokoli jiného. Za zakladatele chemoterapie považujeme Paul Ehrlicha (1854-1915, Nobelova cena 1908): vymyslel také první účinný lék na sifylis, salvarsan. Při vývoji salvarsanu se vyšlo z německého barvivářského průmyslu. S rozvojem textilního průmyslu v druhé polovině 19.století se objevila i potřeba dobrých barev na textilie - Ehrlich dostal nápad, že když barvivo k nevyprání barví látku, může barvit také bakterie a kdyby se na barvivo napojila nějaká jedovatá látka (u salvarsanu to byl arzen), mohlo by současně s obarvením bakterii zabíjet. Ehrlich tak vytvořil jednu z nejdalekosáhlejších spekulací v biologii vůbec, která se potvrdila jako pravdivá. Ehrlich cíle v bakteriích nazval "receptivní substance", dnes jim říkáme receptory.
