Imobilizované protilátky jsou klíčovou součástí různých lékařských nebo biologických analytických soupraviček. Problém je jejich nízká stabilita, takže je musíme přechovávat za snížené teploty. Zajímavou konzervační metodu vyvinul tým prof. Srikantha Singamaneniho z Washington Universtiy v Saint Louis. Vyšli z králičího imunoglobulinu G, na který napojili zlaté nanotyčinky o délce kolem 50 nm a průměru něco pod 20 nm pomocí poly(ethylenglykol) 2-merkaptothyletheru octové kyseliny. Jeho chemickou strukturu vidíme na obrázku nahoře. Silné vazby atomů zlata na skupinu -SH se běžně vyžívá při napojování částic zlata nebo vytváření zlatých povrchů. Pomocí vazby zlatého povrchu protilátkové částice k -SH skupině 3-merkaptopropyl-trimethoxysilanu (struktura na obr. uprostřed) je pevně navázali na pevný skleněný povrch. Pak je pokryli povlakem z koordinačního polymeru neboli metal-organic frameworks, zkráceně MOF, jak se i v češtině nejčastěji nazývají. Jde o komplexní struktury z kovových kationtů propojených vícevaznými organickými můstky. Konkrétně v našem případě použili tzv. ZIF-8, což je komplex zinečnatých kationů a imidazolátu. Jeho strukturu vidíme na obrázku dole. Takto překryté protilátky jsou spolehlivě ochráněny před degradací vlivem vnějšího prostředí a lze je přechovávat i za normální teploty. Před použitím se ochranná vrstva prostě spláchne obyčejnou vodou.