Britsko australský tým entomologů z Oxfordské, Cambridgeské a Sydneyské univerzity přesně popsali, jak z jednotlivých sarančí vznikne stěhující se nebezpečné hejno. Naroste-li jejich počet natolik, že potravní zdroje nestačí, dostávají se jedinci do bližšího kontaktu a narážejí na sebe. To vede k postupnému narůstání hladiny serotoninu, což je rozšířený a běžný přenašeč nervových vzruchů (neurotransmiter), který najdeme i ve svém organismu. Zvýšení jeho množství v nervovém systému hrudní části těla spustí přeměnu z usedlé na stěhovavou formu. Dojde ke zhnědnutí a nárůstu svalů a saranče se začínají shlukovat do hejna. Změny jsou tak výrazné, že až do roku 1921 se biologové domnívali, že jde o dva odlišné druhy. Stejné změny vyvolá samotné podání serotoninu anebo dráždění zadních nohou osamocené saranče, které napodobuje jejich vzájemné dotyky. Podání inhibitorů serotoninu změnu na stěhovavou blokuje, což by mohlo mít význam při boji proti vzniku hejn, které působí obrovské hospodářské škody zejména v méně vyvinutých oblastech Země.