Ekonomové z Cornellovy univerzity a ze Světové organizace intelektuálního vlastnictví šest let sledují inovační schopnosti a výsledky světové ekonomiky. Podle globálního inovačního indexu lze země rozdělit do několika skupin. První z nich jsou „vůdcové“ (leaders) s indexem od 67 do 49 v pořadí od Švýcarska, Švédska, Nizozemska, Velké Británie, USA, přes Finsko, Dánsko, Irsko, Kanadu, Izrael, Island, Německo až po Estonsko, Kypr a Česko. Další skupinu tvoří „učňové“ (learners) s indexem od 47 do 29 v pořadí od Malajsie a Maďarska přes Čínu, Kostariku, Indii, Vietnam až po Tádžikistán, Ugandu a Mali. Poslední skupinou jsou „špatní hráči“ (underperformers) s indexem až do 19 v pořadí od Saudské Arábie až po Venezuelu, Pákistán a Angolu. Ve všech třech skupinách jsou kromě toho rozlišovány země jako efektivní novátoři (třeba Německo a Česko) a neefektivní novátoři (třeba Norsko a Japonsko). Jiný přístup byl použit pro rozvoj výzkumu (R and D) jako procento celostátního příjmu (GDP). Za rok 2011 vypadala první dvacítka takto (v procentech):
| Izrael | 4,38 | Slovinsko | 2,47 | 
| Jižní Korea | 4,03 | Estonsko | 2,41 | 
| Finsko | 3,78 | Francie | 2,24 | 
| Japonsko | 3,39 | Singapur | 2,23 | 
| Švédsko | 3,37 | Belgie | 2,04 | 
| Dánsko | 3,09 | Česko | 1,85 | 
| Taiwan | 3,02 | Čína | 1,84 | 
| USA | 2,77 | Velká Británie | 1,77 | 
| Německo | 2,88 | Kanada | 1,74 | 
| Rakousko | 2,75 | Irsko | 1,70 | 
    


