Ačkoliv o třídimenzionálním videu se hovoří již hodně dlouho, realita je stále v nedohlednu. Pochopitelným důvodem je, že vytváření třídimenzionálního obrazu je o mnoho řádů obtížnější než zobrazení dvourozměrné projekce. Ne nejmenším problémem je značná výpočetní kapacita, kterou zařízení pro rekonstrukci třírozměrného obrazu vyžadují. Posledním hitem v této oblasti je systém třídimenzionální ho videa vyvinutý pracovníky Texaské university vyvinutý na bázi hologramu (Hologram je dvojdimenzionální reprezentace interferenčního vzoru vytvářeného světlem přicházejícím z třídimenzionálního objektu.). Tento systém využívá pro vytváření třídimenzionálních obrazů projekčního zařízení vybaveného 800 000 malých zrcadel. Autoři metody předpovídají, že prakticky využitelné třídimenzionální projektory je možno očekávat do roku až dvou¨a předpovídají že do dvou až tří let budou schopni vyvinout zařízení pro třírozměrné zobrazení roentgenových snímků, do tří až pěti let třírozměrné letecké simulátory, do pěti až deseti let třírozměrné kino a zobrazovací lékařská zařízení a do deseti až patnácti let třírozměrnou televizi. Zdá se, že třírozměrné projekce jsou komerčně velmi atraktivní. Z uvedených velmi opatrných odhadů časového horizontu masového nasazení však lze usuzovat, že se jedná o problém skutečně obtížný.