Želvušky (Tardigrada), jeden z živočišných kmenů, představují nejodolnější známé organismy na Zemi. Snesou teploty blízké absolutní nule i 150 stupňů Celsia. Přežijí tisícinásobnou dávku záření oproti nám. Neohrozí je vakuum ani tlak 75.000 atmosfér. Při nepříznivých podmínkách dokážou snížit obsah vody ve svých tělech z 85% na 3%, takže je neohrozí ani úplné zmrznutí. V současné době známe na tisíc druhů těchto tvorečků milimetrových rozměrů. U nás jich žije asi sto. Díky jejich odolnosti je najdeme i v pouštích a na ledovcích, ale nejvíce jich žije na meších a lišejnících. Vědci se pochopitelně zajímají o příčiny takové odolnosti. Genetici z laboratoře prof. Boba Goldsteina z University of North Carolina v Chapel Hillu provedli kompletní analýzu genomu želvušky Hypsibius dujardini a zjistili podivuhodné věci. Asi tisíc z jeho 6.000 genů je bakteriálního původu. Nalezli v něm rovněž geny hub i rostlin. Jde o extrémní případ přenosu genů mezi různými druhy organismů, tzv. horizontálního přenosu genů. Příroda dokáže vytvořit mnohem rozmanitější a bizarnější kombinace genů, než o jakých mohou jen snít genetičtí inženýři a kterých se obávají odpůrci genových manipulací. Na obrázku vidíme želvušku Hypsibius dujardini na snímku pořízeném rastrovacím elektronovým mikroskopem, foto Bob Goldstein a Vicky Madden, University of North Carolina v Chapel Hillu.