Proteiny vázané na membrány, zejména pak přenašeče a kanály, je mnohem obtížnější detailně analyzovat než proteiny vyskytující se ve vodném prostředí buňky. Proto je každý úspěšný pokus v literatuře výrazně zaznamenán. Nejinak tomu bylo i s přenašečem glutamátu, který je důležitým nervovým mediátorem v savčím centrálním nervovém systému. Nešlo tu však o přenašeč z mozku, nýbrž o jeho homolog z archebakterie Pyrococcus horikoshii, který však stejně využívá elektrochemický gradient sodných kationtů pro aktivní přenos glutamátu. Molekula přenašeče je trimer ve tvaru misky, jejíž extracelulární část je naplněna vodným roztokem a sahá přes polovinu tloušťky membrány. Na spodní části misky jsou tři nezávislá vazebná místa , z nichž každé je drženo dvěma alfa-šroubovicovými „vlásenkami“, které sem zasahují z opačné strany membrány. Vlastní transport glutamátu je umožněn pohybem vlásenek, který střídavě umožňuje přístup k vazebnému místu na přenašeči z jedné nebo druhé strany membrány. Takové střídavé otevírání vazebného místa je vlastností membránových přenašečů, která je odlišuje od kanálů, které jsou buď zavřené nebo otevřené pro pohyb v obou směrech.