Chimérou nazýváme tvora nebo jeho zárodek, jejichž těla tvoří buňky odlišných druhů, tedy s rozdílnou genetickou informací. Pojmenování pochází z řecké mytologie, kde Chiméra byla příšera ze lva, kozy a draka. Poslední chiméru z buněk lidských a prasečích stvořil rozsáhlý vědecký tým vedený Juanem Carlosem Izpisua Belmontem z kalifornského Salk Institute for Biological Studies. Postupovali tak, že do raného embrya prasete vpravili lidské pluripotentní kmenové buňky. To jsou ty, ze kterých může vzniknout ještě jakákoli lidská buňka. Nevyroste z toho nic obludného, nejspíš zatím nevyroste vůbec nic. Je to samý začátek cesty, na jejímž konci by v praseti vyrůstaly lidské orgány použitelné pro transplantace. Lidsko-prasečí chiméry jsou významné proto, že velikost našich a prasečích orgánů je obdobná. Vypěstovat naše srdce v laboratorním potkanovi nejde. Na obrázku vidíme Chiméru z Arezza, krásný etruský bronz z 5.století př.n.l., nyní ve sbírkách Národního archeologického muzea ve Florencii, foto Sailko, CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0), via Wikimedia Commons.
