na ochranu bankomatů vyvinul prof.Wendelin Jan Stark ze švýcarské Spolkové vysoké technické školy v Curychu (ETH Zürich) se svými kolegy. Je založen na katalytickém rozkladu peroxidu vodíku, při kterém se uvolňuje velké množství tepla. V nádržkách oddělených křehkou plastovou membránou se nachází jednak peroxid vodíku H₂O₂, jednak oxid manganičitý MnO₂ jako katalyzátor. Tuto reakci mnozí z nás jistě znají a sami ji zkoušeli. Jako katalyzátor způsobující rozklad peroxidu nám posloužil burel z baterií, což je triviální pojmenování pro oxid manganičitý. Při pokusu o násilné vniknutí dojde kvůli mechanickým otřesům k porušení membrány, obě chemikálie se dostanou do styku a dojde k prudké reakci a uvolnění tepla, což znehodnotí bankovky uvnitř bankomatu. Jak vypadá průběh této reakce, si můžeme prohlédnout na tomto videu. Reakci lze rovněž využít při vhodném uspořádání k přenosu značkovacího barviva nebo molekul deoxyribonukleové DNA kyseliny na bankovky. Výhodou nástražného systému je, že ke svému fungování nepotřebuje žádnou dodávku energie z vnějšku.

Označení pomocí DNA nelze zrakem rozeznat, protože dokážeme přesně stanovit strukturu její molekuly i z velmi malého množství. Zároveň lze připravit obrovské množství odlišných molekul DNA, takže každý bankomat může mít svou vlastní značku. Po nalezení odcizených bankovek není obtížné prokázat jejich původ. Navíc označení pomocí DNA se může přenést i na další předměty, se kterými se dostane do styku. Metody detekce jsou tak citlivé, že je možné určit osoby (např. autora anonymního dopisu), které byly v kontaktu s určitým listem papíru. Rukavice vás nemusí ochránit, dostačující může být i množství, které se na papír přenese z vydechovaného vzduchu.