Řady materiálů pro 3D tisk z plastů pomocí jednoduchých tiskáren rozšířili experti z MIT. Podařilo se jim vyvinout technologii tisku z celulózy, která je nejrozšířenější polymer na Zemi. Zároveň je biodegradabilní a patří k obnovitelným zdrojům, protože ji vytvářejí ve velkém rostliny. Sebastian W. Pattinson a A.John Hart z Massachusetts Institute of Technology v americké Cambridge tisknou pomocí roztoku acetátu celulózy v acetonu. Acetylcelulóza je ester celulózy a kyseliny octové a na rozdíl od nemodifikované celulózy je dobře rozpustná v organických rozpouštědlech. Její chemickou strukturu vidíme na obrázku. Jako plastické hmoty se jí využívá již přes sto let pro výrobu vláken a nejrůznějších dalších výrobků. Po vytištění se na hotový výrobek působí roztokem hydroxidu sodného, který oddělí acetylové skupiny. Jednotlivé makromolekuly se navzájem propojí vodíkovými vazbami, v důsledku čehož podstatně vzroste pevnost výrobku. Nový produkt by mohl vhodně doplnit dosud užívané polymery kyselinu polymléčnou a ABS (akrylonitril-butadien-styren).
Zásadního pokroku při 3D tisku orgánů pro výzkum i transplantace dosáhl Wei Zhu spolu s dalšími kolegy z týmu prof. Shaochena Chena. Ze směsi živých buněk a vodného gelu vytvořili síť cévních svazků, které jsou nezbytné pro zásobování každého orgánu krví. Dosavadní experimenty jiných vědeckých týmů spočívaly ve vytváření tkání samotných orgánů, jež bez cév nemohou fungovat.
